Warning: A non-numeric value encountered in /nfsmnt/hosting1_1/4/3/437cc815-5a4d-42cc-8e17-38cfe7e7e5df/spozahranic.com/web/wp-content/themes/simplearticle-v1-05/include/gdlr-admin-option.php on line 10
Spoza Hraníc Český študent v Keni a Tanzánii - Spoza Hraníc
16
nov
2013
0

Český študent v Keni a Tanzánii

Jan je 20 ročný študent a majiteľ cestovnej agentúry v jednom. Aktuálne je v Českej republike, konkrétne v Prahe, ale veľkú časť roka (väčšinou okolo 5 mesiacov) trávi pracovne či študovne v Keni a Tanzánii, kde sprevádza turistov. 

Mým oblíbeným místem je Viktoriino jezero, jezdím také k pobřeží a pod Kilimandžáro. Samozřejmostí pro turisty jsou různé parky apod. V létě 2014 se chystám s několika přáteli procestovat Afriku od Keni až do Jihoafrické republiky. Poprvé jsem se do Keni dostal před dvěma lety, když mi bylo 18 let, jako dobrovolník. Tehdá jsem učil v masajské škole a žil v jejich domorodé vesnici. Byl to nesmírně zajímavý a celkem drsný pobyt. Mám z něj však nezapomenutelné zážitky a důležité zkušenosti.

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

Čo ťa pritiahlo do Afriky? Od malička jsem se zajímal o domorodé africké kmeny. Když se tedy naskytla příležitost odjet do Keni za Masajema, neváhal jsem. Jsem poměrně dobrodružný typ, vyhovuje mi být na cestách, zvláště v oblíbené Africe. Nutno však dodat, že vždy se rád vracím domů. Mám zde rodinu, přítelkyni, zázemí. Rozhodně bych se do Afriky nechtěl přestěhovat natrvalo.

Ako prebiehala príprava na cestu do Afriky? Připravit se bylo velmi těžké, zvláště když máte vůbec poprvé někam cestovat sám, natož do rovníkové Afriky plné nebezpečí. Nakonec jsem zjistil, že vše je stejně jinak, než jsem si to představoval. Prostředí, lidé, problémy… Těžko se na takovou cestu dokonale připravíte. Můžete pouze minimalizovat rizika, ale i na ta se připravíte složitě. Informace jsem čerpal od lidí, kteří tam již dříve byli a podobný pobyt zažili. Problém byl, že v domorodé vesnici masajského kmene zatím příliš lidí asi nežilo, takže jsem získával spíše obecné informace o Keni.

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

aké si mal očakávania? Očekával jsem, že to bude maso . A bylo. Měl jsem strach, ale zároveň jsem se hodně těšil. V mých plánech bylo podílet se na rozvojových projektech (působil jsem v dětském domově a na základní škole) a především, poznat život Masajů.

Ako sa pohybujú platy v krajine a ako je to s prácou? Obvyklé platy v Keni jsou z našeho pohledu poněkud zoufalé, nicméně dá se s nimi žít. Např. učitelé mají cca 5 000,-Kč (185 EURO) měsíčně. Ceny jsou však v Keni několikanásobně levnější, takže s učitelským platem není zas takový problém vyžít. Já bývám placený z českých peněz. Co se týče práce, je na tom Keňa velmi špatně. Není divu, že se v ní nachází největší slam v Africe – Kibera, obklopující celé hlavní město Nairobi. Byl vytvořen právě kvůli nedostatku práce ve městě. V celé Keni je situace na trhu práce velmi špatná, nezaměstnanost je velká. Spousta lidí zůstává v domácnosti a stará se jen o své políčko nebo dobytek. Většina lidí s něčím obchoduje – se zeleninou a ovocem, s oblečením, coca-colou apod.

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

Aké sú Tvoje ďalšie plány? Především potřebuji dokončit studium. V nejbližších letech se chci vydat do jiných částí Afriky, rád bych navštívil třeba západní Afriku nebo Etiopii. Do Keni a Tanzanie zřejmě budu dál jezdit pracovně.

Aké máš celkovo pocity z Afriky? Důkladná odpověď na tuto otázku by zabrala na několik stran , proto to zkusím říci spíše stručněji. Když delší dobu jezdíte do Afriky, přiroste vám nějakým způsobem k srdci. Stane se z toho osobní záležitost a váš život se začně měnit. Alespoň u mě to takto platí. Nemohu říci, že bych tam byl 100% spokojne, ale zároveň si nedokážu představit, že bych tam přestal cestovat. Vše je hlavně o lidech. Na těch mi nejvíce záleží, to je asi logické. Odvíjejí se od toho hezké i ošklivé zážitky.

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

Příroda je samozřejmě úchvatná. Nemusíte ani chodit do parku, abyste potkali žirafy, zebry či gazely. Mě na savaně vždy nejvíce fascinoval klid. Člověk si to dokáže užít po životě v rušném městě. Žirafy mě pravidelně provázely když jsem ráno chodil na základní školu, kde jsem působil.

Počasí se v Keni odvíjí čistě od toho, jaká je roční doba. Největší vedra jsou od prosince (december) do března (marec), kdy teploty dosahují až 40 stupňů. Naopak od června (jún) do září (september) je poměrně zima, teplota klesá až k 15 stupňům, v noci ještě níže. Ve zbylé měsíce pak prší a nezřídka se země potýká i se záplavami.

Strava je opět velká kapitola sama o sobě… V mnoha ohledech představuje jeden z největších problémů, jelikož není příliš výživná a skládá se pouze z několika základních surovin, které se neustále opakují. Pro ilustraci poskytuji článek, která jsem napsal dříve a který se zabývá výhradně stravou.

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

Africké zvyky jsou velmi pestré. Měl jsem štěstí, že díky životu s Masaji jsem je měl z „první ruky“. Krásné jsou např. svatební rituály, zajímavé jsou pak i pohřehní rituály či slavnosti u příležitosti obřízek. Co se těch týče, v dnešní době se provádějí převážně chlapecké. Dámské obřízky již byly zakázány a postupně se jejich počet snižuje. Zábava i hudba se liší především od kmenových příslušností, jelikož se v Keni nachází desítky samostatných kmenů. V dnešní době samozřejmě letí moderní západní hudba, stejně jako africký rap apod.

A čo miestni? Máš skúsenosti aj so Slovákmi či Čechmi? U místních obyvatel jsem si vytvořil krásné vztahy a mám k nim nyní silné duševní pouto. Týká se to některých Masajů z jižní Keni a především lidí kmene Luo od Viktoriina jezera, kteří mi dokonce darovali pozemek. Já naoplátku podporuji vzdělání jejich dětí. Co se týče Slováků , upřímně, v Keni ani v Tanzanii jsem jich moc nepotkal. To ale ani příliš Čechů, i když těch jezdí do Keni statisticky více. Měl jsem však tři Slovenky ve skupinách, které jsem provázel po Keni jako průvodce. S některými se pracovalo skvěle, někde to bylo horší… Stejně jako s Čechy.

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

A čo domov? Když jsem v Africe delší dobu, řekněme tak ty dva měsíce, tak se mi samozřejmě po domově stýská. Zejména tedy po tom českém domově . Chybí mi evropská strava, lidé mluvící stejnou řečí jako já, prostředí, služby… Jak jsem již uvedl výše, doma jsem asi polovinu roku (v roce 2014 zřejmě budu doma jen ncelé tři měsíce, ještě ale nevím).

Stalo sa ti tam niečo zaujímavé, vtipné, akčné,.. ? :) Zajímavých, vtipných i akčních bylo spousta… Mohu vzpomenout pár historek, např. když jsme OMYLEM plavali ve Viktoriině jezeře s hrochy… Nevšimli jsme si jich, byli od nás tak 100 až 200 metrů. Místní jsou zvyklí koupat se ve vodě, tak jsme se také nebáli. Od této události však svým klientům zakazuji koupat se, nejen kvůli hrochům a krokodýlům, ale i kvůli parazitům apod.

Akční např. bylo, když jsem se několikrát ztratil v noci sám v buši… Vracel jsem se později z města a neodhadl západ slunce, které na rovníku zapadá neskutečně rychle. Cestou buší a savanou jsem pochopitelně zabloudil, jelikož do „mé“ vesnice nevedla žádná větší cesta. Po chvilce bloudění, kdy jsem slyšel vytí hyen a byl poměrně dost nervozní, jsem narazil na jinou masajskou vesnici, kde mě místní poznali a doprovodili do správné vesnice. Druhý den ráno jsem na cestě, po které jsem šel, rozpoznal vedle svých stop i stopy leoparda… Ten se v oblasti velmi hojně vyskytuje a své „oběti“ pronásleduje. Naštěstí nezaútočí, dokud jste schopni chůze a nejste zranění.

aut.: Ján Havlíček

aut.: Ján Havlíček

Historek by bylo spousta… V domorodé chýši na mě například v noci spadla krysa – do obličeje. Nebo mě Masajové učili lovit, pili jsme spolu krev a jedli různé syrové kozí orgány, včetně pohlavních apod.. Bylo to zajímavé, zároveň bych si to ale už asi nechtěl zopakovat..

Čo by si poradil ľuďom, ktorí by tu chceli žiť? Lidi, kteří by tam chtěli žít, bych se od této myšlenky snažil nejspíš odradit . Studovat by šlo, ale úroveň škol není příliš vysoká. Když máte peníze, můžete investovat. Určitě by se našlo i nějaké dobré pracovní místo… Lidem, kteří by chtěli oblast navštívit, to mohu jedině doporučit! Ideální doba jsou tak dva týdny, pak vám to už trochu začne lézt na nervy. Nicméně to stojí za to. Poznáte opravdovou Afriku, doporučuji neabsolvovat klasické klišé cestovních kanceláří a jejich zájezdů, které jsou velmi nákladné a nemáte šanci poznat autentickou Afriku. Kdo by měl zájem, rád ho vezmu sebou.. ;)

aut.: Jan Havlíček

aut.: Jan Havlíček

 Ďakujem Janovi za jeho exotický príspevok a verím, že čoskoro pribudnú aj fotografie. Ak máte konkrétne otázky ohľadom Afriky alebo týchto dvoch krajín, ktoré by vás zaujímali, neváhajte sa opýtať v komentároch.

Žiješ dlhodobo v zahraničí a chceš zdieľať svoje skúsenosti, zážitky a pocity s ostatnými? Máš záujem vytvoriť s našou pomocou podobný článok ako je tento? Chceš poslúžiť ostatným ako vzor, motivácia a pomoc pri ich ceste za životom v zahraničí? Budeme radi ak sa nám ozveš na emailovú adresu info@spozahranic.com. Tešíme sa na tvoj príbeh! 

You may also like

Nepredvídateľný svet opičiek, farieb, džungle a usmiatych Indonézanov
Krajina elfov, škriatkov a priateľských ľudí – Island
Juhokórejský dril – nielen o štúdiu v Južnej Kórei
pyramídy Teotihuacan v Mexiku
S Alexandrou o Mexiku a živote na cestách