25
okt
2013
0

Ota Veverka (57), Kambodža

Keď Ota, Čech žijúci už sedem a polroka v juhovýchodnej Ázii, pôvodne pricestoval do Thajska, strávil polroka cestovaním po severnej časti krajiny, kde sa aj zoznámil so svojou manželkou. Dnes žije sedem rokov v Kambodži a návrat do Čiech zatiaľ nechystá. Prečítajte si o jeho živote a nezabudnite sa pokochať krásnymi fotografiami na konci článku.

Čo ťa viedlo k ceste do zahraničia? – Pokud člověk žije v jakékoli zemi a kromě občasné dovolené někde v zahraničí tam tráví celý život, je jeho vnímaní světa determinované kultúrou, ve které žije. Já jsem se rozhodol, že chci poznat a chápat svět také z jiného uhlu pohledu, což nelze jinak než se odstěhovat na druhý konec světa a žít tam. Moje dúvody byly tedy především duchovní. Vedle toho mi vadil nedostatek svobody, což je typické pro západní kultůru. Jsme svázani zákony a předpisy, které jsme si během stáletí vytvořili. V podstatě žijeme v jistém druhu otroctví, které si už ani neuvědomujeme. Proto se domníváme, že jsme svobodní.

http://www.photoextract.com/cs/foto/377990.html

Královská poklona

Na cestu jsem se nijak zvlášť nepřipravoval, kromě čtení literatury a vyhledání informací na internetu. V Praze jsem nasedl do letadla a vysedl v Bangkoku. Pak pokračoval vlakem do Chiang Mai. Kambodža pro mě byla velkým překvapením. Vždy jsem dával přednost horám a najednou jsem byl v zemi, která je, až na pohraniční pohoří, totálni placka, z níž sem tam trčí nejaký nízky kopec. Nicméně jsem záhy zjistil, že zdejší krajina působí nesmírně mírumilovně – stejně jako lidé, kteří v ní žijí.

Počasí mi velmi vyhovuje. Odhaduji, že roční průměrná teplota se pohybuje někde kolem 30 stupňú, čili tropy. Jinak je to úplně stejné jako v Česku či Slovensku. Na počasí nadáváme jen my, přistěhovalci. Domorodci vědí, že nadávání počasí nezmění, takže to berou se stoickým klidem. Každoroční záplavy které nám v europských televizích popisují jako katastrofu, jsou naprosto nezbytné, I když při nich umírá hodně lidí (letos kolem 110 osob). Bez nich by ale asi nepřežil skoro nikdo. Voda je důležitá především pro pěstování rýže.

Pouličná kuchárka pri oslavách nového roku

Pouličná kuchárka pri oslavách nového roku

Strava

Tá mi naprosto vyhovuje. Neni tak pestrá a pálivá jako v Thajsku, ale je vynikající. Hlavně se nesmíte nechat zmást jídlem, které vám nabízejí v restauracích v turistických centrách. To je jakýsi evropsko kambodžský mix, který toho s pravým kambodžským jídlem nemá moc společného. Většinou to ale turistům chutná. Musíte pryč z centra, najít restauraci, kam nechodí turisté. Budete ale potřebovať tlumočníka, protože tam skoro nikto nemluví anglicky a všechno je v khmérštině. Případně se naučiť khmérsky, což ale neni jednoduché. 

Pokud přijedete na dovolenou, většinou žádný kulturní šok nezažijete, snad kromě kambodžských svateb a pohřbú, které jsou tradičně velmi hlučné. Kambodžská folková hudba je skvělá, velmi rytmická a bez problému vám rozhýbá tělo do tance, nebo aspoň podupávání. Moderní hudba je příšerná. 

Co mě zpočátku šokovalo, byla doprava. I v Thajsku to byl občas chaos, ale v Kambodži se jedná o totální anarchii. Ne, že by neexistovaly dopravní předpisy, ale lidé na ně moc nedbají. Řídí se instinktem. Ročně v Kambodži zahyne při dopravních nehodách kolem tří tisíc lidí. Evropským cholerickým řidičum vúbec nedoporučuji usedat za volant, raní je mrtvice. Časem si ale člověk zvykne. Jen musí víc používat hlavu a nespoléhat na to, že se někdo bude řídit nějakými předpisy, zastavovat na červenou a podobně. Chce to zkrátka opatrnost. Hodně opatrnosti.

Než jsem se rozhodl žít v Kambodži, myslel jsem, že Thajsko je země úsměvú. Mohu vás ujistit, že ve srovnání s místními domorodci, je Thajsko nesmírně nepříjemná a zamračená země. Za šest měsícú života v Thajsku se mi nestalo, že by na mě při projíždění vesnici na kole či motorce někdo zamával, anebo mě dokonce pozval do domu. V Kambodži to neni vzácné.

Strážce Západu

Strážce Západu

Co je v Kambodži naprosto úžasné, je vízová politika. Chcete li zde žít, pak na hranicích požádejte o ekonomické vízum. Dostanete je bez problémú a na měsíc stojí jen o pět dolárú více než turistické. Před uplynutím platnosti zajděte do nejbližší cestovní kanceláře a požádáte o prodloužení. Nikdo po vás nebude vyžadovat vyplňování jakýchsi byrokratických lejster, nikdo se vás nebude ptát na dúvody. Prostě se zeptají na jak dlouho chcete vízum prodloužit. Vyberte si třeba rok. Dáte jim pas, fotku a 280 dolarú předem. Za tři dny máte pas zpět s příslušným vízem a za rok pújdete znovu. Je to někde jednodušši?

Daně zde téměř neexistují, a o sociálním či zdravotním pojištění si nechte zdát. Všechno je na vás. V nemocnici vás bez peněz neošetří. Vláda se, samozřejme s nadsázkou, řídí heslem: My nechceme nic po vás, vy nechtějte nic po nás. Pokud založíte nějakou firmu, pak v některých případech po vás nikdo nebude požadovat daně. V jiných případech jsou daně vaší schopností smlouvat. Téměř všechno je záležitostí smlouvání. Musel bych zabíhat do podrobností, protože se to liší případ od případu. 

autor: Ota Veverka

autor: Ota Veverka

Ľudia

Samozřejmě, že mám spoustu domorodých přátel. Khmérové jsou nejpříjemnejší lidé, jaké jsem kdy na svých cestách poznal. Nicméně, maji svou hrdost a zpúsobíte li, že ztratí tvář, máte po přátelství. Ztrátu tváře múže zpúsobit úplná pitomost, tedy podle našeho chápání. Nelze to jednoduše vysvětlit, jiný kraj, jiný mrav, musíte na to přijít sami. Rada: Máte li khmérskeho zaměstnance, nikdy, opakuji, nikdy na nej neřvěte, i kdyby provedl sebevětší hovadinu. Řešte věci v klidu, s úsměvem a diplomaticky, stojíte li o to, aby ještě někdy přišel do práce.

Čechy

S rodinou jsem v kontaktu přes internet a telefón. Česko mi nechybí a od odjezdu jsem zpět nebyl, ani to neplánuji. Čas od času se nicméně zasteskne, což zpravidla vyřěší posezení s khmérskymi přáteli a několik piv. Kromě toho jsem v Thajsku potkal největší štěstí mého života, moji ženu. Co víc si člověk múže přát.

No a čo odkazuje Ota ostatným, ktorí by chceli túto krajinu navštíviť?

Radím trpělivost, pochopení a toleranci. Přicházíte do země s jinou kulturní i duchovní tradici, všechno je jiné a zároveň stejné. Devadesát devět procent problému vzniká kvúli jazykové bariéře a nedorozumění. Chce to čas.

Ďakujem Otovi za jeho zaujímavý príspevok z Kambodže. Bohužiaľ, keby nám mal porozprávať úplne všetko, bolo by to naozaj asi na knihu. Verím však, že budeme v budúcnosti o Otovi ešte počuť a niečo si od neho prečítame.

Otove fotografie aj so zaujímavými popismi nájdete tu – http://www.photoextract.com/cs/foto/uzivatel/17263-ota-veverka/

Žiješ dlhodobo v zahraničí a chceš zdieľať svoje skúsenosti, zážitky a pocity s ostatnými? Máš záujem vytvoriť s našou pomocou podobný článok ako je tento? Chceš poslúžiť ostatným ako vzor, motivácia a pomoc pri ich ceste za životom v zahraničí? Budeme radi ak sa nám ozveš na emailovú adresu info@spozahranic.com. Tešíme sa na tvoj príbeh! 

You may also like

O začiatkoch v trojici za veľkou mlákou
Nepredvídateľný svet opičiek, farieb, džungle a usmiatych Indonézanov
Krajina elfov, škriatkov a priateľských ľudí – Island
Juhokórejský dril – nielen o štúdiu v Južnej Kórei